Své vlasy si můžete nechat obarvit ve vašem oblíbeném kadeřnickém salonu nebo prostě samy doma. Pokud se rozhodnete pro první variantu, měly byste si připravit větší finanční obnos než jen při obvyklé návštěvě kadeřníka. Zaplatíte nejen za profesionální barvu, ale také za profesionální nanesení barvy, k tomu připočtěte běžnou péči, jakou je mytí, zastřihnutí roztřepených konečků, foukání a podobně a skončíme na celkem velké částce. Naproti tomu barvení doma je několikanásobně levnější, ovšem pokud nejste tak zdatná, abyste si vlasy nabarvila sama, budete potřebovat někoho, kdo vás nabarví. Také je zde nebezpečí, že vám barva někam ukápne a to pak, především u permanentních barev může být problém. Také se může stát, že barva z nějakého důvodu chytne jinak nebo se vám prostě nebude líbit, což kadeřník v salonu může zkusit ještě nějakým způsobem zachránit. Pokud se vám to stane doma, návštěvě salonu se stejně nevyhnete. Takže zase vybíráte mezi kvalitou a profesionální péčí a levnější variantou domácího barvení. Pokud už ale máte barvu vyzkoušenu, sedí vám a máte zručného pomocníka, můžete se do toho klidně pustit i vy sam doma. Pokud Vám připadá barvení vlasů spíše nepraktické, můžete svou barvu vlasů změnit také tím, že použijete umělé vlasy.

Henna je nejčastěji používanou přírodní barvou. Henna, latinsky Lawsonia, je rostlina keříkovitého charakteru, která dorůstá výšky až tří metrů. Tento ozdobný keř je pěstován v Arábii, Egyptě, Maroku, Súdánu, Iránu, Pákistánu, Indii, také na Madagaskaru nebo v Austrálii. Podle barvy, kterou produkují listy henny, rozeznáváme tři základní druhy této rostliny známé jako henna červená, henna přírodní a henna černá. Kombinací těchto tří je možno získat širokou paletu krásných odstínů. Od roku 1890 se henna rozšířila do Evropy, kde je používána nejen k barvení vlasů a jako dekorativní orientální prostředek, ale také k léčbě různých kožních problémů. Ti, kteří nechtějí experimentovat s barvením vlasů, mohou využít například umělé vlasy, které jsou také nejsnadnější cestou k prodloužení vlasů.

Že i barvení vlasů má svou historii? Ale samozřejmě. Ženy se přece chtěly líbit vždy a tato touha vedla i k objevu barvení vlasů. Historici prokázali, že velmocí v této sféře se stal Egypt, kam sahají první zmínky o barvení vlasů. Důkazem se stal nález mumie starší než pět tisíc let. Žena, které bylo v době mumifikace kolem třiceti let, měla své vlasy nabarvené hennou. Henna krom toho, že měla překrýt první stránky stárnutí sloužila také k dosažení požadované tmavé barvy, pevnosti vlasů a vysokého lesku. Tato přírodní látka na rozdíl od chemických barev neproniká dovnitř vlasu, ale pouze jej obalí, což znamená, že vlas pak perfektně odráží světlo. Později se přešlo k používání indiga, které vytvářelo odstín namodralé černi. Stejně jako v dnešních i ve starověku ženy toužily být blondýnami. Tato vlastnost je připisována hlavně Římankám, které chtěly mít barvu vlasů, jako jejich Germánské otrokyně. Vyráběly si tedy paruky z vlasů otrokyň, vystavovaly své vlasy nadměrně slunci, používaly odvar z heřmánku, ale kýženého odstínu těmito prostředku nikdy nedosáhly. V 19. století znamenalo barvení pouze zvýraznění přírodního odstínu. K tomu sloužily brunetkám odvary z ořechových či kaštanových listů, černovláskám odvary z ořechových skořápek. Širokou paletu poskytovaly i cibulové slupky. Pro zvýšení lesku světlých vlasů byl používán heřmánek a lipový květ. První skutečnou barvu na vlasy vynalezl francouzský chemik E. Schuller roku 1909 a byla založena na účinku amoniaku a peroxidu vodíku. V dnešní době se objevují také další metody úprav vlasů. I ti, kteří nemají dostatečně kvalitní vlasy si tak mohou dopřát dlouhé vlasy, například díky prodloužení vlasů, které je dnes díky metodě clip in opravdu jednoduché.