Barvení vlasů

Že i barvení vlasů má svou historii? Ale samozřejmě. Ženy se přece chtěly líbit vždy a tato touha vedla i k objevu barvení vlasů. Historici prokázali, že velmocí v této sféře se stal Egypt, kam sahají první zmínky o barvení vlasů. Důkazem se stal nález mumie starší než pět tisíc let. Žena, které bylo v době mumifikace kolem třiceti let, měla své vlasy nabarvené hennou. Henna krom toho, že měla překrýt první stránky stárnutí sloužila také k dosažení požadované tmavé barvy, pevnosti vlasů a vysokého lesku. Tato přírodní látka na rozdíl od chemických barev neproniká dovnitř vlasu, ale pouze jej obalí, což znamená, že vlas pak perfektně odráží světlo. Později se přešlo k používání indiga, které vytvářelo odstín namodralé černi. Stejně jako v dnešních i ve starověku ženy toužily být blondýnami. Tato vlastnost je připisována hlavně Římankám, které chtěly mít barvu vlasů, jako jejich Germánské otrokyně. Vyráběly si tedy paruky z vlasů otrokyň, vystavovaly své vlasy nadměrně slunci, používaly odvar z heřmánku, ale kýženého odstínu těmito prostředku nikdy nedosáhly. V 19. století znamenalo barvení pouze zvýraznění přírodního odstínu. K tomu sloužily brunetkám odvary z ořechových či kaštanových listů, černovláskám odvary z ořechových skořápek. Širokou paletu poskytovaly i cibulové slupky. Pro zvýšení lesku světlých vlasů byl používán heřmánek a lipový květ. První skutečnou barvu na vlasy vynalezl francouzský chemik E. Schuller roku 1909 a byla založena na účinku amoniaku a peroxidu vodíku. V dnešní době se objevují také další metody úprav vlasů. I ti, kteří nemají dostatečně kvalitní vlasy si tak mohou dopřát dlouhé vlasy, například díky prodloužení vlasů, které je dnes díky metodě clip in opravdu jednoduché.